EGO‚ MOC‚ POMOC
EGO‚ MOC‚ POMOC, SOUCIT, LÍTOST A VÝVOJ
Co s egem tedy? Co s ním zkusit pracovat? Přijmout ho a poznat? Jste-li sami sebou, dojdete-li k sebeuvědomění, ego se začne rozpouštět.
Pracovat s egem na principu potlačování a boje není cesta. Je to, jako byste chtěli bojovat se svým strachem. V duchu si říkat, nebojím se, nebudu se bát, nemám strach a nadávat si či kritizovat se za jakýkoliv projev strachu. To je k ničemu a jen se ničíte. Nejste si přítelem. Co udělá skutečný přítel? Skutečný přítel vás povzbudí, dodá vám odvahu. Tedy zaměřte se na posilování své odvahy a projevy strachu přijměte a řekněte si, jak jsou přínosné, protože vám ukazují oblast, kde vaše odvaha potřebuje posílit. Nikoliv potlačit strach. Chápete ten rozdíl? Co myslíte, co vám bude fungovat víc? Přetlačování vnitřního démona a vnitřní slabosti, nebo posilování vlastní síly?
Co je vlastně ego? Ego jsou převzaté vzorce chování a reakcí od okolí, ať už výchovou, nebo jinými způsoby. Ego je vlastně "soudce" - měl bys, musíš, tohle si nemůžeš nechat líbit, tohle nesmíš, tohle je špatné, tohle je dobré, takhle se chovej správně, máš přece nějakou hrdost. Tohle jsou věty, které ve vás vzbuzují nějaké pocity, že musíte cokoliv vykonat, přestože vaše vyšší já, duše, srdce s tím nesouhlasí. Ego obsahuje všechno, co děláte na efekt pro okolí. Nebo pod vlivem okolí reagujete. Máte pocit, že musíte ukázat okolí nějakou svou vlastnost, nebo projevit svou sílu. Projev moci nad druhými, nad jejich životy a rozhodováními, nebo že umíte jejich situace řešit lépe, to vše jsou projevy ega.
Ego živí takové ty světské projevy - uznání okolí, přijímání, ocenění, pochvalu, situace, kdy máte pocit, že jste něco víc než ostatní. Takzvaná sláva, když máte pocit, že jste autoritou a máte navrh nad ostatními. Je rozdíl, když vykonáte nějakou činnost a cítíte vlastní uspokojení z provedené práce a nepotřebujete hodnocení okolí. Nepotřebujete se nikomu "chlubit" co jste dokázali. Vy to víte a dělali jste to pro radost. Už to samo o sobě vás uspokojí, pohladí vám duši. Můžete to sdílet s ostatními lidmi a neděláte si starosti, jak to přijmou nebo zda je to inspiruje. To není účel toho, proč to děláte. Tedy ego jedná za účelem přicházejícím z venčí a duše za účelem přicházejícím zevnitř. Ego dělá na efekt pro okolí, vyšší já dělá pro své potěšení a má-li z toho potěšení další člověk, je to krásné, ale není to rozhodující. Nevykazuje to hodnotu provedené činnosti. Ego dělá činnosti, které v něm posilují pocit většího uznání, jak je dobré a silné - v porovnání s ostatními.
Ego vlastně vyrostlo v nás díky výchově, představě toho, jak máme žít, jak se máme chovat, sebeprezentovat, jak máme jednat se svým okolím, jak se máme uplatnit a jací máme být. Ego může být cenný společník pro zkoumání vlastního já, pro sebepoznání. Rozlišíte-li, z jaké podstaty jednáte, myslíte a cítíte, můžete při zkoumání těchto projevů za nimi dojít až k převzatým vzorcům, přesvědčením a názorům od svého okolí. Zjistíte, že nevycházejí z vás, i když jste je přijali za své. Tímto zjištěním a uvědoměním se jich vlastně zbavujete. Nečekejte, že to bude hned, jakmile najdete jednu situaci, budou následovat další a další. Je to zábava, konečně se v sobě začít orientovat a začínat být v kontaktu sám se sebou.
Vyšší já přijímá všechny bez rozdílu a nikomu nic nevnucuje. Může sdělit své mínění a názory, pokud se druhá strana o to zajímá a chce to slyšet. Může inspirovat. Ale neovládá ostatní, nekritizuje ani neposuzuje. Protože ví, že každý tady na Zemi má svou životní úlohu, své životní lekce a svůj růst. Ví, že každý si jednou ke všemu dospěje, nemá potřebu ostatním pomáhat. Nemá potřebu ostatní vést. Pomoc a vedení je opět o egu a projevu nadřazenosti a větších schopností. Když někomu pomáháte, tak tím projevujete nedůvěru v jeho vlastní schopnosti.
PO - MOC, tedy něco, co následuje po moci, po jejím projevu. MOC je, že něco můžete, každý může jen sám za sebe, každý má moc jen nad sebou samým a svým životem, svými projevy a rozhodnutími. Vzdáte-li se moci nad svým životem a nad sebou samým, posilujete ego druhého, nebo druhých. Projevujete svou slabost, že nad něčím ve svém životě nemáte moc. Co je pomoc? Můžete ho navést, jste-li požádáni někým o pomoc a pomoc můžete realizovat. Ale i tady si dávejte pozor. Protože většina žádostí o pomoc je jen přesunutí vlastní zodpovědnosti za svůj život na někoho jiného - tím, že chcete v něčem pomoci, ukazujete svou slabost a nedůvěru ve své vlastní schopnosti. Můžete se dostat do situace, se kterou si nevíte rady, nebo ve které máte blok, který ne a ne odhalit. Nebo přijímáním pomoci se učíte přijímat.
Jak tedy pomáhat a přijímat pomoc? Jsou situace a oblasti, ve kterých potřebujeme pomoc. Pomoc na základě lítosti je oblast ega. Pomoc na základě soucítění je na základě vyššího já. Pokud pomáháte na základě ega, dotyčný si přijde pro pomoc, radu opakovaně, protože to bere jako něco samozřejmého a neučíte ho, jak si pomáhat sám. Navíc se ani vašimi radami neřídí, pomoci si neváží a jen si stěžuje, dělá ze sebe chudáka, který si neumí pomoci sám.Někdy můžete být sitacemi vyzváni, abyste pomohli. Dobře si zvažte, zda chcete pomoci a z jakého základu jednáte. Máte víru, že pomoc dotyčnému skutečně pomůže v dané situaci a inspiruje ho, posílí ho, aby za čas, který nyní potřebuje, mohl stát na svých nohou a opět projevoval svou sílu ve svém životě? Jednáte-li z tohoto základu, neočekávejte nic zpátky a ani neočekávejte, že ten, komu pomáháte jasně chápe, z jakého základu mu pomáháte. Můžete mu sdělit, proč mu pomáháte a jak mu pomůžete. Oslovíte tak jeho vyšší já, i když tomu v dané chvíli nemusí rozumět ani to přijmout, věřte, že ho vaše slova inspirují, aby se opět chopil své moci nad svým životem.
Každá taková výzva, situace, která se vám v životě projeví, je vaším zrcadlením o vás samotných. Zkuste prozkoumat, co vám taková situace ukazuje ve vašem vlastním přístupu k sobě samému. Také tyto situace mohou být karmickým vyrovnáním. Pomoc druhému je vždy přínosná pro vás i pro dotyčného. Pokud je na základě podpory a inspirace. Pokud není, můžete dotyčného podporovat dlouhou dobu, on to stejně neocení. A jak by mohl? Když jste ho svým přístupem a živením ega, jak jste charakterní, že pomáháte, jak máte velké a soucitné srdce, tak tímhle jste ho připravili o možnost růstu?
Všechny bloky s vyplněným listováním budou na stránkách skryty kromě prvního v pořadí.
K tomuto použiji jedno přísloví: "Když dáte člověku rybu, nakrmíte ho pro tento den. Když ho naučíte ryby chytat, nasytíte ho na celý život."
Jsou situace, kdy "neumíme chytat ryby a máme hlad" pomůže nám, že dostaneme rybu v nouzi, naučíme se přijímat. Ten, kdo nám dá tu rybu se naučí dávat. To je jedna část, pak navazuje druhá, kdy ten, který dává rybu zároveň dává učení, jak rybu chytat. Ten, který se učí přijímat, naučí se přijímat jak rybu, tak učení jak si rybu chytit sám.
Píšu to možná až příliš polopaticky, chci tím vysvětlit jedno - pomáhat je úžasné, když to nebrzdí váš příliv hojnosti a když to nebrzdí příliv hojnosti toho druhého. Je to jako kdybyste chtěli své vlastní děti stále obdarovávat, stále je podporovat. Musíte je nechat, aby si taky natloukli svá kolínka, aby získaly zkušenosti a poznání, aby zjistily, jak nechat projevovat svou moc ve svém životě. Když je budete stále podporovat, nenaučíte je "chytat ryby". Naučíte je jen, aby si chodily pro "ryby" k vám celý život. Nebo aby si chodily pro "ryby" k někomu jinému.
Zpátky k EGU. Ego je vaše součást, kterou jste vytvořili. Nezlob te se na svůj výtvor. Protože jste přijali vzorce chování, předsudky, přesvědčení a názory, které jste považovali za správné. Pracujte se svým výtvorem a mějte sami sebe rádi. Pracujte se svými pocity a myšlenkami, ať už pocházejí z vašeho vyššího já nebo z ega. Prozkoumejte je, co se za nimi skrývá, proč si myslíte a proč cítíte, co za těmito projevy je. Zjistíte zpravidla, že máte-li pocit ohrožení, nespravedlnosti, nechutě něco vykonat nebo pocity strachu, že se za tím skrývá převzatý vzor co by mělo být správně a co se od vás očekává. Uvědoměním, přijetím tlak povoluje a vy se stáváte svobodnějšími. Protože už nejste pod vlivem převzatých názorů, přesvědčení nebo programů. Samotné uvědomění, od kud se vaše myšlenky a pocity berou a proč je máte, co za nimi je, vám může přinést tzv. AHA efekt. Uvolní se tak napětí ve vás a vaše reakce vyjde z vašeho vyššího já, které je láskyplné. Vyšší já ví, co je láska a nepotřebuje definice ani přívlastky. Ví, co je to za energii. Ego potřebuje vysvětlení, důvěru, podmínky, názvy a definice, ujištění, že to cítí správně. Vyšší já nejedná na základě lítosti, nejedná ani formou sebeobětování pro zájmy ostatních. Tohle nejsou projevy lásky, ale ega. Lítost je, že druhé litujeme, souhlasíme tak s jejich situací, jako s něčím, co je nepatřičné a nedobré. Projevem lítosti druhé jen utvrzujeme v tomto úhlu pohledu a prohlubujeme danou emoci. Soucit je z vyššího já, soucítíme s druhým, víme o jeho bolesti a víme, že je to v pořádku, co se mu děje. Přestože to tak vypadat nemusí, v každé "špatné" situaci je požehnání, které zatím nevidíme. Později, když jsme pozorní, zjistíme, že nás to "zlé" posílilo v uvědomění vlastní síly. A o tom je soucit. Soucitem projevujeme sdílení a můžeme pomoci. Lítostí jen přidáváme a prohlubujeme. Když někoho litujete, předáte tím energii -jsi chudák, jsi oběť, je to neštěstí. Soucítěním předáte energii lásky, důvěry a podpory. Ještě jedna poznámka k zrcadlení. Zrcadlení se týká vašeho bezprostředního života. Jistě, jste součástí celé planety a může vás dostat emočně na kolena nespravedlnost, která se děje stovky kilometrů od vás. Rozčilováním a kritikou daného věc můžete možná změnit. Můžete na ní upozornit, aby se vzbudili další lidé a někdo vyšší - nějaká autorita díky tomuto s tím něco vykonala. Můžete být také vděční za to, že žijete v jisté kultuře, kde se takové věci nedějí. Můžete poděkovat a posílit tuto kulturu, ať už má své nedostatky, tím vlastně nebojujete proti ničemu. Naše kultura se také vyvíjela a vyvíjí. Kultura ostatních národů se také vyvíjí. Například v naší kultuře se postavení ženy značně změnilo a není to tak dávno. Například volební právo žen v "civilizovaném světě": Evropa v boji za rovné volební právo mužů a žen nebyla pozadu, první mohly volit Finky v roce 1906. Severské území, tehdy ještě autonomní součást carského Ruska, se tak stalo třetí zemí na světě - po Novém Zélandu a Austrálii (1902) - kde si ženy toto právo vydobyly. Dámy po celé Evropě i Americe pokračovaly v úsilí získat volební právo s nadějí, že události ve Finsku pomohou dodat jejich kampani novou energii. Ve švýcarském kantonu nemohly ženy volit ještě v roce 1990. Naopak velmi pomalu se volební právo žen prosazovalo ve Švýcarsku. Zde se ženy dočkaly až v roce 1971. Poslední politická bašta mužů v Evropě padla až v roce 1990, kdy švýcarskému kantonu Appenzell-Innerrhoden nařídil soud uznat volební právo žen, jež jim tam bylo v místních volbách do té doby upíráno, ačkoliv Švýcarsko toto právo uznalo o 19 let dříve. Bylo to díky uvědomění a díky předchozím generacím žen, které toto způsobily. Nezáleží na tom, jestli jste nyní znechucení (nemluvím jen k ženám) politikou a volit nechodíte. Pointa je, že vše se vyvíjí a nic není stacionární, každý vývoj podléhá času a uvědomění. Nebojujte proti ničemu. Posilujte opačné hodnoty, které ve vás probouzí boj. Příkladem vám může být Dalajláma. Proti tyranii Číny "bojuje" posilováním a šířením míru a uvědomění. Posilujete hodnoty, které chcete ve svém životě mít. Mnoho lidí čeká na spasitele, na hrdinu svého života, který za ně vyřeší vše, co se mu nelíbí a s čím nesouhlasí. Že někdo takový naplní jeho srdce a učiní ho šťastným. Nikdo takový nepřijde, máte toho dotyčného v sobě. Jen vy můžete být hrdinou a spasitelem svého života. Jen vy se můžete učinit šťastnými a naplnit sebe láskou, kterou pak můžete dávat. Nebo také můžete stále se sebou svádět boj, neustále se řídit příkazy, zákazy a domněnkami ostatních co je správné a co je špatné, neustále v sobě potlačovat nevhodné projevy a reakce, neustále od druhých chtít to, co sami sobě nedáváte. Takový život vás vyčerpá a způsobí ve vás chaos. Článek můžete sdílet, tisknout, kopírovat a šířit dál v nezměněné formě. autor: Dani