Bůh‚ láska‚ pravda‚ pokora‚
Co je Bůh? Co je Pokora? Co je láska? Co je odpuštění? Co je pravda?
Zapomeňte na výklad Boha z náboženství. Bůh je něco tak neuchopitelného a nepochopitelného, nelze ho vyjádřit a dát mu formu. Vidíte ho ve všem, je i ve vás. Nechci se tu pouštět do rozebírání kladů a záporů náboženství jakožto systémů pro manipulaci lidí, nikoliv pro přiblížení Boha lidem. Pro mě byl Bůh naprostou přirozeností od narození. Už jako malé dítě jsem s ním mluvila, přestože mě k tomu nikdo nevedl. Jednou jsem slyšela rozhovor svých rodičů s přáteli o smyslu života. Tehdy mi bylo 5.let. Debata skupiny nebrala konce a moje matka to završila vtipem, že jsme se všichni narodili proto, abychom umřeli. Skupinka se smála, ale já z toho byla velmi nešťastná a říkala jsem si, to je nesmysl. To jsem se nemusela narodit. A ptala jsem se Boha, co je smyslem života, že kdyby to bylo, jak říká maminka, tak to nedává smysl. Tehdy jsem opakovaně žádala Boha o odpověď a dostalo se mi odpovědi ve snu. Podotýkám, že tehdy jsem to neuměla vysvětlit, ale připadalo mi to jasné. Psal se rok 1980 a tehdy nebyly žádné pc ani hry, jako je tomu dnes. Tehdy mi Bůh vyjevil, že smysl života je jako v PC hře, kde postupně postupujete po levelech a získáváte zkušenosti. Ten level opakujete tak dlouho, dokud nezískáte zkušenosti, teprve potom postoupíte dál.
Pro lidi je všeobecně velmi nesnadné přijmout Boha. Jsou ovlivněni výkladem z náboženství, stále se domnívají, že se musí pokořit a podřídit, řídit se desaterem, pokud neobstojí, musí se zpovídat a žádat o odpuštění. Nebo že se musí Bohu zcela oddat a zbavit se tak vlastního uvědomění. Prosím nezaměňujte tato přesvědčení za fakta. Bůh po vás nic takového nechce. Vždy si informaci prozkoumejte a promyslete, než ji přijmete jako pravdu. Tohle je trochu kámen úrazu naší doby. Jsme konzumenti, máme mnoho informací a jen je přijímáme, hltáme, mluvíme o tom, ale už se nad tím nezamýšlíme a už vůbec nic z toho nepraktikujeme. Jen se pak zlobíme, že nám nic nefunguje a to už jsme tolik knih přečetli a podobně.
Nemusíte přijímat mé myšlení ani moje vyjádření Boha. Je jedno, jaký název tomu dáte, jak to vyjádříte, je to něcom, co vám dává život, co vás převyšuje.
Pokora. Další slovo, které je vysvětlováno velice mylně. Nejde o podřízenost. To v žádném případě. Pokora je respekt. Úcta. Občas se vám stanou situace, které nedokážete pochopit, ani když se sebevíc snažíte. Po čase někdy můžete zjistit, že to, co se zdálo jako špatné, je ve skutečnosti dobré. Jenom jste tehdy nemohli vidět celkovou situaci a nevěděli jste, kam cesta vede. Když situaci, kterou nemůžete změnit a mít jí pod kontrolou, dokážete přijmout, je to vyjádření pokory k životu.
Pokud dokážete své srdce otevřít Vesmíru, kterého jste součástí, otevře se vám další uvědomění. Změní se vám pohled na svět a zjistíte, že jste mnohokráte ztráceli čas řešením malicherností, které byly jen odrazem vašeho ega. Bůh, vesmír, nechce po vás, abyste byly podřízenými ovcemi, které jen čekají, co se stane a přijmou cokoliv. Ani vás netrestá. To vše jsou mylné výklady dogmat, které vás ovládaly, ať už jste věřícími či nikoliv. 
Článek můžete sdílet, tisknout, kopírovat a šířit dál v nezměněné formě. autor: Dani
Odpuštění. Další mocný nástroj pro vás, který je opět zcela mylně vykládán a presentován. Odpuštění neznamená, že si necháte vše líbit a řeknete, to nevadí, já ti odpouštím. Nevyjadřuje, že je v pořádku, jak vám někdo ublížil a nevyjadřuje váš souhlas s tím. Odpuštění znamená, že se pustíte bolesti, kterou ve vás vyvolá připomenutí situace nebo člověka. Nemusí jít jen o emoci bolesti, zranění či utrpení, můžete se takto pustit i zloby, vzteku, strachu. Tím, že neodpustíte danému člověku, tak se jen spoutáte s projevem emoce, která na vás má vliv celou dobu, dokud vás to nepřestane bavit. V životě nás potkávají situace i lidé, kteří nás zraňují nebo v nás vyvolají pocity zloby, strachu a podobně. Můžeme mít pocit, že je to nespravedlivé. Pokud má situace řešení, tak jednejte. Pokud situace řešení nemá, vaše emoce, které dokola prožíváte stále znovu a znovu, vám v řešení nijak nepomohou. Odpuštění je dar pro vás. Dáte sami sobě klid. Dáte si svobodu a při vzpomínce na situaci se budete cítit vy lépe. Dotyčný, kterému neodpustíte, tak si to třeba ani nepamatuje, neuvědomuje. Mnohokrát se mi to potvrdilo, že ten, komu jsem neodpustila, tak mou křivdu vůbec nechápal. Takže kdo je potom "potrestaný" neodpuštěním? Vy, nebo ten dotyčný? Technika odpuštění je velmi snadná. Také je to proces, někdy i po opakovaném odpuštění se vybaví stejné pocity nebo podobné. Proto je třeba si uvědomit, že je to proces a odpuštění opakovat. Garantuji vám, že pokud tuto mocnou techniku přijmete do svého života, velmi se vám uleví a budete se cítit o mnoho lépe a šťastnější. Spolu s opuštěním se pojí poznání. Jak jsem říkala, vše v životě má svůj smysl a význam, nic se vám neděje jen tak. Chápu, že ve chvíli, kdy se cítíte velmi mizerně a ublíženě, tak na takové řeči nemáte chuť. Technik pro odpuštění je mnoho, mě se nejvíce líbí technika od Doreen Virtue, proto jí zde uvedu jako návod. Zavřete oči a představte si ohradu s vysokým plotem a dvířky. V té ohradě jsou všichni lidé, kterým jste neodpustili. Jednoho po druhém pouštějte z té ohrady dvířky ven a vždy se tomu člověku podívejte do očí a řekněte mu: "Odpouštím ti". Pak jeho požádejte za odpuštění. A nechte ho odejít, dívejte se jak odchází. Tou brankou pouštějte jednoho po druhém, dokud není ohrada prázdná. Nakonec tam uvidíte sebe a odpusťte sami sobě. Vše, co je pro vás těžké přijmout a co jste udělali, mysleli, cítili. Garantuji vám, že vaše odpuštění se velmi brzy projeví i v realitě, protože vypustíte mnoho negativní nashromážděné energie, kterou jste drželi v sobě.
Tam, kde je láska, není prostor pro aroganci, nerespekt a lež.Tam, kde je nerespekt, není prostor pro mě. Sebevědomí je vědomí sebe sama ti dává prostor a přirozené hranice. Pravda - někteří za pravdu bojují a chtějí, aby všichni pouze uznávali jejich pravdu. Pravda o něčem může být zjevná. Každý vše vnímáme svými asociacemi a tak každý má svou pravdu. Proto dva lidé, kteří vidí současně jednu situaci, tak jí může každý popsat jinak, protože každý vidí skrze své asociace. Proto má každý svou pravdu. Pravda je to, čemu věříme a přijmeme to jako pravdu. Pravda je jen část reality. Pravda je o něčem, o nějaké situaci, jednání konání a pokud řekneme v souladu s tím, co děláme, tak říkáme pravdu. Pokud žijeme v souladu s naším uvědoměním, v souladu s naším přesvědčením a s našimi slovy, tak žijeme pravdu. Sebe můžeme přesvědčit o mnoha scénářích a nežít ve skutečnosti. Dotváříme si situace, děláme si dojmy a pak si z toho vytvoříme přesvědčení a pravdu. Pokud pak další navazující situace nejsou v souladu s naším přesvědčením, tak pak vidíme, že to není pravda a okamžitě tomu dáme název lež. Že jsme sami vytvořili dojem pravdivé situace, která nenastala, to už odmítáme vidět. Svou pravdu rádo prosazuje ego. Manipulace je na základě lži o situaci, ze které děláme závěry, nebo na které stavíme svá rozhodnutí. Takový základ je jako domeček z karet a nevydrží. Při manipulaci jsou zaměňovány hodnoty. Nabydeme přesvědčení, že jednáme správně anebo že je jednáno v našem zájmu. Když potřebujeme nějaká ujištění o pravdě, když potřebujeme slova pro vysvětlení činů, nejsme si vědomi sebe. V uvědomění sebe víme. Nepotřebujeme posuzovat okolí, systém ani své bližní a ani od nich nepotřebujeme pravdu. Tu máme v sobě. Když je kolem nás nezdravé okolí, prolezlé manipulací, citovým vydíráním, lží, podvody, ani po apelech, důkazech a jiných stresujících kroků vás to k pravdě nedovede. Nepravda je přirozená pro ty, kteří mají nad svým okolím moc. Jestli jste v takovém prostředí, kde není prostor pro pravdu, není tam ani prostor pro lásku. Kde je láska, není prostor pro aroganci ani moc. Takové prostředí vás může něčemu naučit. Z dlouhodobého hlediska je otázka, proč v takovém prostředí zůstávat. Pokud vámi nerezonuje a vy s ním nesouzníte, zamyslete se, proč se takové prostředí vyskytlo ve vaší blízkosti. Vše, co nás v životě potká, tak nám to ukazuje vše o nás. Pokud nás něco rozčílí, je to jen část v nás, kterou odmítáme, kterou jsme nepřijali, nebo která čeká na odkrytí a poznání. Jsou to báječné příležitosti jak poznat své bloky, předsevzetí a převzaté vzory jednání. Je to opravdu nesnadné přiznat si, že to, co kritizujeme na ostatních, tak je v nás samotných. Kdyby to tam nebylo, tak by to v nás nevzbudilo žádný pocit. Můžete se cítit dotčeni, že přece vy nejste ten špatný a nehodláte trpět sebeobviňováním. To určitě nedělejte, protože sebeobviňování, obviňování někoho dalšího, tak jako jeho kritizování to vše znamená, že tam není láska. V uvědomění sebe už nepotřebujete žádné ujišťování ani zjišťování pravdy. Vy jí vidíte. Poznáte, co je manipulace a co je pravda. Ale nedáváte žádná hodnocení pro své okolí, nevyvolává to ve vás potřebu boje za "vaší pravdu". Každý zde na planetě Zemi má svůj úkol, přestože se to tak nemusí zdát. Každý jsme tu vlastně ve škole, kde se skrze prožitky a zkušenosti učíme. Když učivo nepochopíme, lekce se nám opakují, můžete si všimnout, že jste se třeba odstěhovali, vyměnili zaměstnání, partnera a najednou stojíte před stejným problémem. To je opakování lekce, kterou jste nepochopili a která čeká na poznání. Tedy, každý zde má svůj úkol, tím, že přišel do vašeho života, tak jen odvádí svůj úkol, který znamená svou lekci. Ve vesmíru má vše svůj řád, nic nepodléhá chaosu. Stačí se jen podívat na fantastický systém planety nebo vašeho organismu. Možná ani netušíte, kolik buněk ve vašem těle každou vteřinou vykonává svůj úkol tak, aby vaše tělo pracovalo jako celek. Někdy nechápete, jak se mohou věci stát a pokládáte je za nespravedlivé. Jenže za vším je smysl, který ještě nevidíte a možná ani neuvidíte. To, že ho nevidíte, neznamená, že tam smyl není. Chci se vyjádřit i k dalšímu velmi špatně vysvětlovanému a chápanému pojemu láska. Ono o lásce se píše mnoho a říká ještě víc. Většinou máme zakódovanou představu lásky od Ježíše, který se obětoval pro naše hříchy. Hned si řeknete, že láska je o obětování se a pokání nad hříchem. To všechno je opět dogma vštipované po staletí a s láskou nemá nic společného. Viděli jste sami, jak se dá každé krásné vyjádření a pojem zneužít - ať pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Asi už jste také prohlédli, co za tímto sloganem v době Sametové revoluce bylo a kam to vedlo. Nenechte se zmást. Tohle vše je zneužíváno a používáno proti vám, abyste byli zmatení a neuměli najít cestu. Láska je skutečně nejvyšší energie. Poznáte toto tvrzení velmi snadno, láska je ten nejvyšší pocit, který dokážete cítit, který vás povznáší, ve kterém není prostor pro negativní myšlenky a činy. Když milujete, jste vstřícní, ohleduplní a dáváte ze sebe to nejlepší, co ve vás je. Když se taková energie zneužije zastřením v chápání, přidá se k ní nějaké další vyjádření, velmi snadno podlehnete dojmu, že to, co jste schopni cítit, tak je jakoby proti vám. Láska nemá žádné přívlastky ani žádné podmínky. Nepatří k ní sebeobětování ani tolerance. Pokud jste v lásce, nemáte potřebu kritizovat ostatní, jen je necháváte, ať si projdou svými lekcemi a pokud vás jejich přítomnost nějakým způsobem omezuje, či narušuje vaší celistvost, tak s nimi nezůstáváte. V lásce není prostor pro pocity nadřazenosti, aroganci, strach a jiné projevy. V lásce nehodnotíte jen vnímáte, nepociťujete ohrožení a tedy potřebu poukazovat na nedostatky druhých, nebo je hodnotit. Tolerance - velmi nebezpečné slovo. Je téměř synonymem používaným ve spojení lásky. Jste-li v lásce, nepotřebujete toleranci. Tolerujete něco, co vám nevyhovuje, smiřujete se s nějakým stavem, který s vámi nesouzní. Tím jednáte proti sobě a rozhodně neprojevujete lásku a ani v lásce nejste. Toleranci potřebujete jen tehdy, pokud si myslíte, že jste nějakým způsobem lepší, než ten druhý, a tak mu jeho chyby tolerujete. No není to směšné? Pokud vámi nějaký projev nesouzní, velmi snadno ho identifikujete, nepřijmete jeho projevy a jdete dál svou cestou. Protože víte, že každý tady je ve škole. Po malých dětech taky hned nechcete, aby uměly učivo z vysoké školy. Je jen na vás, jakými lidmi se obklopíte a jakým lidem dovolíte vstoupit do vašeho života. Nikdo vás nenutí být tam, kde nechcete. Máte svobodnou vůli. Pokud někomu dovolíte, aby narušoval vaší celistvost, tak si položte otázku, proč to tak je? Co mi to ukazuje? Většinou je to vaše ego, které vám říká, musíte být takoví a takoví, aby vás lidé přijímali, abyste si udrželi manželství, abyste měli dobrou práci a podobně. Tím vším se zpronevěřujete sami sobě. Odpojujete se od lásky. Jak chcete žít v lásce, když si jí nejste schopní dát sobě? To je opět další program, že je něco špatného mít rád sám sebe. Jakože jste sebestřední, narcisti, sobci a podobně. Pokud mám ráda sama sebe, tak vím, co je pro mě dobré a co ne. Nepotřebuji žít v iluzi o vztazích s okolím a nutit se do tolerance jen proto, že z toho mám nějaké výhody. Ať už je to láska mých blízkých, nebo přátel, případně jejich uznání a hodnocení mě. Uvědomte si také další věc, činy druhých vůči vám nedokazují vaší hodnotu. To jsou pouze jejich projevy, které s vámi nemají co dělat. Nejste středobod vesmíru pro nikoho. Jste středobod vesmíru pro sebe. V sebeuvědomění nepotřebujete potvrzení od nikoho, žádné ocenění, hodnocení. Tohle potřebuje ego. Ego také má vlastnickou lásku s podmínkami. Máte pocit, že máte manžela a že je váš. Nikdo nikoho nemůže vlastnit. Tak jako říkáte, můj dům, moje auto. Videli jste sami mnohokrát, jak přijde třeba povodeň a dům je pryč. Pocit vlastnění opět pochází z ega. Možná se vám podařilo kolem sebe nahromadit mnoho věcí, které vlastníte. Až zemřete, neodnesete si z toho vůbec nic. Jediné, co si odnesete, jsou zkušenosti, prožitky a poznání. Tak jako když se naučíte řešení rovnic v matematice, najednou vám dává rovnice smysl. Tak je to s životem, když se naučíte řešení rovnic, které se vám v životě dějí, začne vám život dávat smysl. Pokora. Opět další silný nástroj pro váš život, který je zneužit a velmi špatně vysvětlován a chápán. Pokora není podřízenost. Uznání nějaké autority, že má nad vámi moc. Pokora je respekt. Bůh vás převyšuje. Jednoduše protože toho ví víc a dokázal toho víc než vy. Podívejte se kolem sebe. Na vaše tělo, jak je to úžasný nástroj a jak dobře funguje, aniž byste věděli co všechno je potřeba k souladu systému v těle. Podívejte se na přírodu, jak se všechny systémy doplňují, jak vše souvisí se vším, nekonečný koloběh vody a dalších systémů. Podívejte se na vesmír, jak neustále planety obíhají kolem Slunce v dokonalém řádu. Tedy Bůh vás převyšuje. K tomu je třeba respektu, můžete se snažit cokoliv v lidském životě udělat, ale vesmír, planetu, ani lidské tělo a už vůbec ne život nestvoříte. Už vím, proč je pro lidi tak obtížné přijmout Boha. Protože je vám vykreslován jako někdo, kdo má nad vámi moc a vy moc dobře víte, že nic takového není. Také vám je předkládán jako někdo, kdo vás stále vidí, tedy si to spojujete s kontrolou. A při nějakém hříchu bude následovat trest, jestli se nebudete kát. To jsou všechno nesmysly. Bůh není autorita, Bůh je v každém z nás. Stvořil nás k obrazu svému. Copak vy jste pro své děti autorita? Jednáte z pozice síly a moci vůči svým dětem? Bůh vás netrestá. Systém vesmíru je tak skvěle zařízený, že to, co ze sebe vydáte, tak se vám vrátí, abyste si prošli zkušeností poznání polarit. Jednoduše abyste na vlastní kůži pocítili dopad svých rozhodnutí a činů. A o tom to tady na Zemi je. Učíme se skrze zkušenosti a prožitky dopady svých rozhodnutí a činů. A nemyslete si, že je to tak, že když vás někdo okrade, státní systém ho potrestá. Státní systém tu je pro další manipulaci a ochočování lidí. Ovšem zatím jsme my lidé nedospěli k lepším systémům mezi sebou. Tedy nějaký systém tu zatím být musí. Až ho nebude třeba a přestane sloužit, bude nahrazen jiným systémem. Je to ovšem o kolektivní vyspělosti lidstva. Lidi se teď nechali nachytat do pasti konzumentnosti. Hltají informace a vůbec je netřídí. Vůbec nad nimi nepřemýšlí, někdy je přijmou, ale téměř jim nerozumí a málokdy se jimi řídí sami. Jen u druhých poukazují, jak by se tím měli řídit, ale sami to nedělají. Obklopují se věcmi, které nepotřebují a je to jako závod, když budu mít tohle a támhleto, jistě budu šťastný a lidé si mě budou víc vážit. Že pak po čase zjistíte, že věci znamenají zátěž, protože je potřeba se o ně starat, tak to zjistíte až když to máte. Sotva můžete říct, nepotřebuji jíst kaviár a pít šampaňské, když jste to nikdy nezkusili a nevíte, jaké to je.